Proč se (nejen) u vodních staveb používají štětovnice
Začneme tento odstavec otázkou: „Jak byste to udělali, kdybyste měli za úkol rekonstruovat jez na řece“? Pravděpodobně by vás napadlo, že bude nutné nejprve zabránit vodní mase, aby se dostala až k tělesu jezu, a proto byste hledali způsob, jak vodu nad jezem odvézt někam „bokem“. V praxi se to dělá tak, že se od vody oddělí jen část jezové konstrukce, voda se nechá protékat zbývajícím prostorem původního říčního koryta, a po dokončení stavebních prací se pak přepaží druhá strana jezu a práce pokračují zde, v těchto místech.
Otázkou však zůstává, jakým způsobem nasměrovat vodu tam, kam chceme? Vycházejme z předpokladu, že to musí být způsob jednoduchý, rychlý a zároveň spolehlivý. Pokud si s odpovědí na tuto otázku nevíte rady, běžte se někdy podívat na rekonstrukce jezů, anebo alespoň zhlédněte videozáznamy z těchto akcí, které se prováděly v minulosti, některé z nich jsou dostupné např. na YouTube.
Prakticky žádná rozsáhlá rekonstrukce jezu se neobejde bez štětovnice. Je to silnostěnný ocelový plech, který je zohýbaný do tvaru písmene Z, a na jeho koncích jsou vytvořeny spojovací „zámky“, do nichž se zaklesne sousední „štětovnicový“ díl. Tímto způsobem lze spojit tyto profily v dlouhou nepropustnou hradbu, která se pak snadno pomocí hydraulického mechanismu zasouvá pod úroveň říčního dna. Je to elegantní řešení i vzhledem k dostupné ceně štětovnic.
Pevnost štětovnic je natolik velká, že je lze poměrně snadno zasunout velmi hluboko do země, a zároveň v těchto místech odolají tlaku vody i v relativně velkých hloubkách několika metrů, což umožňuje bezproblémový chod stavebních prací. Je to dosud jediný způsob, jak efektivně provádět stavební činnosti v místech, kde dochází ke kontaktu s vodou. Štětovnice se ovšem využívají i pro zpevnění těles jezu a ponechávají se zde dlouhá desetiletí, dokud jejich funkci nenaruší koroze. A chcete-li nějakou z nich vidět přímo v terénu, běžte se podívat např. na jezy v Soběslavi a v Plané nad Lužnicí.